| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Puklinová mineralizace alpského typu v amfibolitech sobotínského masivu a rulách desenské skupiny
Souřadnice S42:
49° 58,065´
17° 03,687´
450 m.n.m.
mapa KČT č. 55 (E1)
Klíčová slova: ruly, amfibolity, mineralizace alpského typu, zeolity, prehnit, epidot, chlorit
V prostoru
sobotínského amfibolitového masivu (mapa
2) je známo několik desítek významnějších nalezišť s puklinovou
mineralizací alpského typu. Pouze jediné z nich je v dosud činném
lomu (těženém s přestávkami již od roku 1922), a proto i v současné době
poskytuje kvalitní materiál, vhodný k doplnění mineralogických sbírek.
Tento stěnový lom (foto 1 a 2)
je situován 200 m sz. od osady Krásné (dříve Schönthal, pak Šentál) u
Hraběšic, cca 4,5 km v. od Šumperka (mapa
1).
První
zmínky o minerálech zdejší alpské parageneze lze najít v práci Kučery
(1934), podrobnější makroskopický popis jednotlivých minerálů uvádí
Burkart (1953) a také Kruťa (1954, 1966); morfologickému studiu apatitu je věnována
studie Čecha a Riedra (1960). Komplexní mineralogické zhodnocení lokality (včetně
sledování vzájemných vztahů mezi jednotlivými minerály a studia jejich
chemismu) obsahuje práce Sulovského (1972). Stručný makroskopický popis
jednotlivých minerálů uvádí Sládek (1973, 1981) a také Staněk (1997).
Charakteristiku chloritu z alpské mineralizace (s důrazem na chemismus) lze
najít v pracích Zimáka (1999, 2000) a Zimáka - Novotného (2001); data o
chemismu epidotu uvádí Novotný - Zimák (2001a). Podrobné zhodnocení alpské
mineralizace a charakteristiku horninového prostředí obsahují práce Novotného
- Zimáka (2001b) a Novotného et al. (2002), z nichž je převzata většina níže
uvedených údajů.
V lomu jsou v současnosti odkryty převážně šedé, drobně až středně zrnité biotitické až biotit-amfibolické ruly. Tyto horniny mají výraznou páskovanou texturu (foto 3, 4, 5 a 6), s převahou pásků světlých minerálů (křemen převládá nad plagioklasem) nad pásky složenými hlavně z výše uvedených tmavých minerálů (v různých poměrech). Ve vedlejším množství bývá přítomen epidot (hlavně v biotit-amfibolických rulách – foto 7 a 8). Akcesorie jsou zastoupeny apatitem a titanitem; lokálně je hojná opakní složka (pyrit, ilmenit, magnetit).
Bohatá mineralizace alpského typu se vytvořila především na puklinách amfibolitů, které zde byly těženy hlavně v 30. letech 20. stol. a v první polovině 60. letech 20. stol. Zdejší amfibolity jsou tmavě šedé až černé, drobně až hrubě zrnité horniny s málo výraznou plošně paralelní texturou, místy obsahují šedozelené pásky tzv. epidozitu (foto 9). Amfibolity jsou tvořeny hlavně amfibolem a plagioklasem (silně saussuritizovaným), ve vedlejším, někdy až podstatném množství obsahují epidot. Součástí amfibolitů jsou i šmouhovité pásky, v nichž je kromě amfibolu, plagioklasu a epidotu přítomen také biotit a v jen vedlejším množství křemen. Akcesorie jsou reprezentovány hlavně titanitem a apatitem, podíl opakní složky je velmi malý. V páscích epidozitu je v podstatném množství přítomen pouze křemen a epidot; typickou akcesorií je titanit a apatit. Amfibol těchto hornin lze na základě výsledků ED analýz klasifikovat (podle Leakeho et al. 1997) jako tschermakitický hornblend až magneziohornblend. Bazicita plagioklasu odpovídá oligoklasu až andezínu (An23-38), podíl Or nepřevyšuje 1 %. Hodnota Ps horninového epidotu se pohybuje v rozmezí 23 - 30 obj. %.
V rulách bývají přítomny ploché čočky víceméně konformní s hlavním foliačním systémem nebo neprůběžné pravé žíly proměnlivého směru i sklonu, jejichž mocnost výjimečně přesahuje 1 m. Mají šedobílou nebo i šedorůžovou barvu a svým vzhledem velmi připomínají aplit (foto 10). Jejich dominantní složkou je albit (s bazicitou An00), v nevelkých drúzových dutinách (o velikosti až 10 cm) bývají přítomny nedokonale vyvinuté tabulkovité krystaly albitu, max. 2 mm velké. Ve vedlejším množství tyto čočky a žíly obsahují křemen a také kalcit, jenž tvoří drobná zrna, často seskupená do žileček, probíhajících mezi zrny albitu a křemene. V albitové mase jsou přítomny drobné šupinkovité agregáty chloritu klinochlor-chamositové řady s převahou Fe nad Mg; ojedinělý je muskovit (izolované tabulky), rutil (drobné sloupečky a jehličky) a zirkon (drobná zrnka).
Ze sběratelského hlediska nejvýznamnější nálezy alpské mineralizace pocházejí z puklin v amfibolitech. V nich je puklinová mineralizace tvořena převážně křemenem, K-živcem, albitem, chloritem, epidotem, prehnitem, kalcitem, amfibolem, méně častý je apatit, titanit, hematit, stilbit-Ca, heulandit-Ca, chabazit-K, v literatuře je zmiňován i laumontit; jen místy je hojný pyrit, provázený výjimečně chalkopyritem. Mineralizace alpského typu v rulách a lokálně i na trhlinách probíhajících albitovými čočkami a žilami je sběratelsky méně atraktivní (zpravidla jde o vzorky nižší estetické hodnoty). Na jejím složení se podílí hlavně křemen, K-živec, albit, chlorit a kalcit, přítomen je i epidot, stilbit-Ca, heulandit-Ca, chabazit-K, harmotom, hyalofán, hematit, ilmenit, pyrit, brookit a anatas (viz Novotný et al. 2002); Sulovský (1972) zmiňuje také magnetit a turmalín. Uvedené minerály jsou podrobněji charakterizovány v následujících odstavcích.
Křemen je nejhojnějším minerálem alpské mineralizace. Tvoří zpravidla šedobílé zrnité agregáty nebo je šedozeleně až černozeleně zbarven červíkovitými inkluzemi chloritu. V lomu se běžně vyskytují křemenné žíly se spíše ojedinělými dutinami, jejichž stěny jsou pokryty krystaly křemene (často jde o křišťál), případně dalšími nerosty (krystalované živce, kalcit, prehnit, zeolity). Krystaly křišťálu z této lokality jsou zpravidla dlouze sloupcovité, jednostranně ukončené (v ukončení převažují plochy romboedrů a trigonální dipyramidy). Starší část krystalu, která narůstá na podložku tvořenou zpravidla jemnozrnným křemenem, bývá neprůhledná, zbarvená šedobíle nebo i mléčně. Běžné jsou zde krystaly křišťálu s ojedinělými inkluzemi chloritu a také krystaly křemene, zbarvené četnými inkluzemi chloritu šedozeleně až černozeleně. Krystaly křištálu nebo chloritem zbarveného křemene o délce nad 5 cm lze na této lokalitě považovat za výjimečné; Sládek (1981) se zmiňuje o krystalech křišťálu až 20 cm dlouhých a 7 cm širokých, ve spodní části zbarvených černozeleným chloritem. Velké krystaly křišťálu byly nalézány především jako součást alpské mineralizace v amfibolitech.
K-živce jsou zastoupeny adulárem, jenž tvoří typické narůžovělé, krátce prizmatické krystaly o velikosti zpravidla do 6 mm, výjimečně až 30 mm. Krystaly aduláru jsou často seskupeny do drúz, pokrývajících stěny puklin v amfibolitech nebo narůstají na křemen. ED analýzami bylo v aduláru zjištěno až 0,42 hm. % BaO, což odpovídá cca 1 % Cn.
Hyalofán (tabulka 1) byl na lokalitě Krásné zjištěn až v r. 2001, na 4. etáži lomu (Novotný, Zimák 2001b). Nalézá se na puklinách ruly společně s epidotem, kalcitem, adulárem a harmotomem. Hyalofán tvoří bezbarvé prizmatické krystaly o velikosti 0,X mm. Je mladší než epidot a adulár, na vzorcích je patrný současný vznik hyalofánu a harmotomu.
Albit je přítomen hlavně na puklinách amfibolitů, kde tvoří bílé nebo béžové tabulkovité krystaly o velikosti obvykle 3 - 10 mm, výjimečně až 35 mm, které se vyskytují izolovaně nebo v podobě drúz, zpravidla společně s křemenem, chloritem, prehnitem a titanitem. Bazicita albitu je maximálně An02.
Chlorit tvoří zelené, tmavě šedozelené až černozelené šupinkovité agregáty (foto 11 a 12), šupinkovité povlaky a „poprašky“ na krystalech aduláru (foto 13), křemene, titanitu, epidotu a prehnitu; běžné jsou již zmíněné červíkovité inkluze chloritu v křemeni. Pro lokalitu je charakteristická přítomnost černozelených polokulovitých agregátů o velikosti až 4 cm, které jsou Sládkem (1973) považovány za pseudomorfózy chloritu po prehnitu. Chemismus různých forem chloritu je velmi podobný, jde vždy o chlority klinochlor-chamositové řady s převahou Mg nad Fe (F/FM = 0,39 - 0,46, Si = 2,76 - 2,84 apfu při přepočtu na 14 atomů kyslíku).
Prehnit se v alpské paragenezi v amfibolitech vyskytuje v podobě jednotlivých tabulkovitých krystalů i jejich agregátů, v široké škále barev od bělavé přes světle zelenou, zelenou až po modravě zelenou. Tabulkovité krystaly dosahují velikosti až 7 mm, narůstají na krystaly křemene, aduláru a občas bývají pokryty plstnatým amiantem; někdy na prehnit narůstají prizmatické krystaly epidotu. Agregáty prehnitu jsou zpravidla tabulkovité (individua prehnitu bývají vějířovitě uspořádána), rozměry agregátů ojediněle dosahují až 4 cm. Ve srovnání s jednotlivými krystaly bývají prehnitové agregáty sytěji zbarveny; jejich přeměna na chlorit již byla zmíněna výše. Světlejší variety prehnitu obsahují nižší podíl Fe (někdy jen 0,91 hm. % Fe2O3), v zeleně až modravě zeleně zbarvených varietách bylo stanoveno až 5,71 hm. % Fe2O3.
Epidot se nalézá především na puklinách amfibolitů, zatímco na puklinách rul je méně častý a tvoří menší individua. Narůstá na prehnit, vyskytuje se v paragenezi s K-živcem, chloritem, křemenem (foto 12), bývá pokryt plstnatými chomáči amiantu. Drobné krystaly epidotu jsou světle až tmavě zelené, prizmatické, dlouhé maximálně 7 mm, světlejší krystaly jsou často průsvitné. Agregáty epidotu bývají složeny z hypoparalelně orientovaných stébel (o délce max. 5 mm), mají světle olivově zelenou až tmavě zelenou barvu. Epidot se na lokalitě vyskytuje i ve formě hypautomorfních prizmatických krystalů o délce 2 - 4 cm, olivově zelené barvy, jen ve velmi tenkých třískách průsvitných (tyto krystaly bývají zarostlé v křemeni, jenž tvoří výplň puklin v amfibolitech). Hodnota Ps se pohybuje zpravidla v intervalu 21 až 29; v případě epidotu provázeného hyalofánem (na puklině v rule) byl v okrajové zóně velmi tmavě zeleného krystalu zjištěn extrémně vysoký obsah Fe odpovídající Ps = 41,5.
Běžnou součástí alpské mineralizace v amfibolitech jsou amfiboly. Zelené až černozelené stébelnaté agregáty amfibolu bývají přítomny při okraji žilek jako jejich krystalizačně nejstarší složka. V klasifikaci podle Leakeho et al. (1997) odpovídá popisovaný amfibol aktinolitu, v některých případech byly zjištěny krystaly s výraznou chemickou zonálností, jejichž centrální část tvoří magneziohornblend, okrajovou aktinolit. Druhým typem amfibolu v alpské mineralizaci je šedavě bílý amfibolový azbest (amiant), tvořící vatovité chomáče nebo i víceméně paralelně orientované vláknité krystaly o délce kolem 3 mm. Amiant pokrývá krystaly K-živce, epidotu, prehnitu nebo i šupinkovité agregáty chloritu. Vláknitý či spíše jehlicovitý amfibol je někdy běžnou součástí epidozitu. Z výbrusů je zřejmé, že ke vzniku amiantu dochází přeměnou horninového amfibolu v bezprostředním okolí puklin vyplněných alpskou mineralizací. Amiant svým složením odpovídá aktinolitu.
Kalcit se v alpské mineralizaci v amfibolitech i rulách vyskytuje převážně ve formě bílých nebo narůžovělých zrnitých agregátů, lokálně tvoří drobné žilky, v nichž je převažující složkou. Spíše ojedinělý je nazelenalý nebo šedozelený kalcit, zbarvený červíkovitými inkluzemi chloritu. V dutinách bývají přítomny bílé nebo jemně nahnědlé romboedrické nebo skalenoedrické krystaly kalcitu o velikosti do 2 cm. ED analýzami bylo v kalcitu kromě dominantního CaO stanoveno až 0,26 hm. % FeO, 0,53 hm. % MnO a 0,36 hm. % MgO.
Titanit tvoří na puklinách amfibolitů žluté až zelenavě žluté tabulkovité krystaly. Pokud narůstají na šupinkovité agregáty a kůry chloritů, jsou větší (až 20 mm) a neprůsvitné. Titanit nasedající na krystaly živců (albitu i aduláru) je průsvitný, jeho krystaly dosahují max. velikosti 10 mm. Rozdíly v chemizmu mezi oběma typy titanitu nebyly zjištěny, provedené ED analýzy vykazují zvýšený obsah hliníku (1,29 - 1,39 hm. % Al2O3), jenž je avšak poněkud nižší než bývá v titanitu z alpské mineralizace v horninách sobotínského amfibolitového masivu obvyklé (viz Novotný, Zimák 2001b).
Apatit patří na lokalitě Krásné do kategorie vzácných minerálů. Jeho krystaly, jejichž morfologie byla podrobně studována Čechem a Riedrem (1960), nasedají na krystaly epidotu nebo na jemně šupinkovitý chlorit (často společně s titanitem), vždy v alpské mineralizaci na puklinách amfibolitů.
Krystalizačně nejmladší složku alpské mineralizace představují zeolity (Sulovský 1972, Novotný et al. 2002). Byly nalézány především na puklinách amfibolitů. Na puklinách probíhajících rulami se zeolity vyskytují rovněž, avšak ve výrazně menším množství a současně i v menších krystalech. Jsou zastoupeny stilbitem-Ca, heulanditem-Ca, chabazitem-K a nově zjištěným harmotomem (Novotný et al. 2002). Laumontit nebyl laboratorními pracemi potvrzen (Novotný, Zimák 2001b), přestože byly analyzovány vzorky (EDX, RTG), tradičně považované za laumontit.
Ze zeolitů je nejběžnější stilbit-Ca. Na puklinách v amfibolitech tvoří šedavě bílé až šedavě nahnědlé snopkovité agregáty o velikosti do 4 cm, složené ze skelně lesklých stébel, dlouhých až 15 mm (tabulka 2, anal. č. 3). Popisované agregáty narůstaly většinou na stěny puklin pokryté jemně šupinatým chloritem a občas jsou i chloritem „poprášeny“. Stilbit-Ca tvoří na puklinách amfibolitů také žilky o mocnosti až 1 cm, složené z paprsčitě nebo i subparalelně orientovaných stébel bílé až šedavě bílé barvy a matného lesku (tabulka 2, anal. č. 4). Tato forma stilbitu-Ca byla dříve mylně považována za laumontit a tak i popisována v literatuře. Na žilky stilbitu-Ca místy nasedají skelně lesklé, ploše paprsčité agregáty stilbitu-Ca (tabulka 2, anal. č. 5) - jde zde zjevně o dvě generace stilbitu-Ca. V dutinách v amfibolitu byly rovněž nalezeny snopkovité až polokulovité, paprsčitě uspořádané agregáty stilbitu-Ca (tabulka 2, anal. č. 6), uložené v jemně šupinkovitém chloritu nebo nasedající na krystalové plochy křemene, jenž se vyskytoval v dutinách alterovaného amfibolitu. Šedavě bílé polokulovité agregáty stilbitu-Ca s paprsčitou stavbou (o velikosti až 1,5 cm) byly zjištěny i na puklinách rul.
Heulandit-Ca tvoří tabulkovité krystaly o velikosti až 12 mm, bílé až jemně namodralé barvy, na štěpných plochách s perleťovým leskem. Mnohem častěji se heulandit-Ca vyskytoval jako součást puklinové asociace v amfibolitech než v rulách. Bývá provázen epidotem (žlutozelené až zelené prizmatické krystaly), méně často i chabazitem-Ca. Výsledky reprezentativních ED analýz heulanditu-Ca jsou uvedeny v tabulce 2, anal. č. 7 a 8.
Chabazit-K tvoří světlé bílé, jemně nahnědlé klencové krystaly o velikosti až 8 mm, se skelně lesklými krystalovými plochami. Vyskytuje se zejména na puklinách v amfibolitech, hlavně společně s heulanditem-Ca a chloritem. Z lokality pocházejí i vzorky alterovaného amfibolitu s dutinami, jejichž stěny jsou pokryty chloritem a stilbitem-Ca (světle šedohnědé snopkovité agregáty) a také chabazitem-K v podobě světle šedohnědých klencových krystalů o velikosti do 2 cm, s matnými krystalovanými plochami. Výsledky ED analýz chabazitu-K uvádí tabulka 2, anal. č. 9 a 10. Chabazit-K patří obecně mezi poměrně vzácné minerály. Výsledky studia materiálu z alpských žil v jesenické oblasti prokázaly (Novotný, Zimák 2001b), že chabazit-K je zde hlavním reprezentantem chabazitové skupiny.
Harmotom tvoří
bezbarvé, až 2,5 mm velké krystaly (srostlice) prizmatického vzhledu, ukončené
pyramidálními plochami. Vzácně se vyskytuje na puklinách rul společně s epidotem
(tmavě zelené tabulky), adulárem (narůžovělé prizmatické krystaly o
velikosti do 2 mm), kalcitem (bezbarvé skalenoedrické krystaly o velikosti do
3 mm) a hyalofánem (bezbarvé prizmatické krystaly o velikosti max. 0,3 mm).
Reprezentativní ED analýzy harmotomu jsou uvedeny v tabulce
2, anal. č. 11 a 12.
Hematit se vyskytuje na puklinách amfibolitu i ruly. Tvoří kovově šedé tenké tabulky o velikosti 1 - 8 mm, které nasedají přímo na okolní horninu a pokrývají relativně velké plochy. Hematit je zpravidla provázen křemenem, epidotem a chloritem. ED analýzami byla v hematitu kromě Fe prokázána přítomnost Ti ve velmi variabilních koncentracích (0 - 11,99 hm. % TiO2), přičemž ve studovaných vzorcích nebyl zjištěn žádný minerál skupiny TiO2 nebo ilmenit (vysoké obsahy titanu jsou pro hematity z alpských žil v jesenické oblasti typické - viz Novotný a Zimák 2001b).
Ilmenit je v alpské mineralizaci na lokalitě Krásné přítomen zcela výjimečně. Byl zjištěn až v elektronovém obraze při studiu výše zmiňovaných vzorků s hyalofánem. ED analýzami v něm byl kromě titanu a železa zjištěn také mangan v množství odpovídajícím až 9 % pyrofanitové složky.
Magnetit je zcela ojedinělým minerálem alpské parageneze na lokalitě Krásné. Je odtud zmiňován pouze Sulovským (1972), jenž jej zjistil v 1,5 - 2 cm mocné žilce hrubě lupenitého tmavozeleného chloritu v amfibolické rule. V téže žilce byl Sulovským (1972) nalezen i turmalín v podobě max. 5 mm dlouhých jehliček hnědé až hnědočerné barvy. Jde o jediný nález turmalínu v alpské mineralizaci na této lokalitě.
Součástí puklinové asociace jsou i sulfidy, zastoupené pyritem, méně často chalkopyritem. Sulfidy jsou mnohem hojnější v alpské mineralizaci v amfibolitech než rulách. Zpravidla nasedají přímo na stěny puklin, často jsou obklopovány a uzavírány křemenem. Pyrit tvoří krystaly pentagon-dodekaedrického typu o velikosti až 12 mm nebo hexaedry až 25 mm velké. Pyrit je obvykle pseudomorfován druhotnými oxid-hydroxidy Fe. Chalkopyrit tvoří drobná nepravidelná zrna, rovněž postižená supergenní přeměnou, jejímž nejběžnějším produktem je černý, smolně leský limonit (stilpnosiderit) a také malachit (jemné zelené povlaky v okolí limonitizovaného chalkopyritu).
K velmi vzácným
nerostům na lokalitě náleží anatas a nově zjištěný brookit (Novotný et
al. 2002). Anatas poprvé popsaný Sládkem (1981) byl nalezen na puklině v
amfibolitu v paragenezi s albitem, chloritem a pyritem, přeměněným
na Fe oxid-hydroxidy. Tvoří ostře dipyramidální krystaly hnědočervené
barvy, jen zřídka dosahující velikosti 1 mm. Nově byl anatas zjištěn v r.
2001 na puklinách albitové žíly, která geneticky zřejmě souvisí s mineralizací
alpského typu (Novotný et al. 2002). Žíla albitu probíhá rulou v horní
části 4. etáže, směrem nahoru, ke 3. etáži, vykliňuje (ve spodní části
lomové stěny na 4. etáži je žíla
překryta sutí). Generelní směr žíly je 100°, úklon 70° k S, její
mocnost je variabilní, čočkovitě naduřuje až na 1,5 m. Albit, jenž je
dominantní složkou této žíly, je světle šedavě bílý s krémovým
odstínem, jemně až drobně zrnitý, na puklinách a v drobných dutinách je
jen zřídka přítomen v podobě hypautomorfních individuí o velikosti 0,X
mm. Méně hojnou složkou žíly je křemen a také chlorit klinochlor-chamositové
řady, jenž zde tvoří drobné šedozelené šupinkovité agregáty a neprůběžné
žilečky o mocnosti do 1 mm. Albitová žíla je porušena subvertikálními
puklinami (hlavně směru 20° a 60°), které jsou vyplněny drobnými žilkami
tvořenými hlavně křemenem, méně kalcitem a zcela výjimečným anatasem a
brookitem. Anatas je zde přítomen v podobě ostře dipyramidálních krystalů
o velikosti 0,5 - 1,0 mm, sytě červených až červenohnědých, slabě průsvitných.
Krystaly anatasu narůstají na stěny puklin nebo na krystaly křemene
jednotlivě nebo v malých skupinkách (zpravidla o 2 - 3 jedincích). Poměrně
často na anatas nasedá mladší křemen. Brookit je zde ještě vzácnější
než anatas. Tvoří průhledné, hnědavě žluté tabulky o velikosti 0,2 -
0,7 mm, nasedající na albitovou žilovinu i na krystaly křemene ve výplni
puklin; občas však brookit bývá křemenem obklopován.
V širším
okolí lze navštívit další zajímavé lokality:
Čech F., Rieder M. (1960): O krystalech apatitu z Krásného u Sobotína (sev. Morava). – Čas. Mor. Mus., Vědy přír., 45, 45-51.
Kruťa T. (1954): Příspěvky k moravské topografické mineralogii V. - Čas. Mor. Mus., Vědy přír., 39, 4-66.
Kruťa T. (1966): Moravské nerosty a jejich literatura. Brno.
Kučera B. (1934): Doplňky k seznamu nerostů za léta 1929-1933. – Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně za rok 1933, 16, 53-59.
Leake B.E. et al. (1997): Nomenclature of amphiboles: Report of the Subcommitte on Amphiboles of the International Mineralogical Association, Commission on New Minerals and Mineral Names. - Canad. Miner., 35, 219-246.
Novotný P., Zimák J. (2001a): Chemismus von Epidot von den alpinen Klüften in der Umgebung von Sobotín. - AUPO, Fac. R. Nat., Geologica, 37, 27-36.
Novotný P., Zimák J. (2001b): Mineralogie žil alpského typu v severovýchodní části Českého masivu. MS. Závěrečná zpráva projektu RK99P03OMG010. Vlastivědné muzeum Olomouc a Univerzita Palackého Olomouc.
Novotný P., Zimák J., Toegel V. (2002): Mineralizace alpského typu z lomu v Krásném u Šumperka. - Bull. mineral.-petrol. Odd. Nár. Muz., 10, 259-264.
Sládek R. (1973): Nerosty alpských žil v Hrubém Jeseníku. - Zprávy Vlast. úst. v Olomouci, 161, 6-22.
Sládek R. (1981): Nerostné žíly alpského typu v Krásném u Šumperka. - Severní Morava, 42, 64-66.
Staněk J. (1997): Dvě významné lokality křišťálu na severní Moravě. – Minerál, 6, 20-21.
Sulovský P. (1972): Minerály alpské parageneze z Krásného u Šumperka. MS. Práce SVOČ. PřF UJEP Brno 1972. 36 stran.
Zimák J. (1999): Application of chlorite compositional geothermometres to hydrothermal veins in the Variscan flysch sequences of the Nízký Jeseník Upland, to Alpine-type veins in the Sobotín region, and to the paragenesis with “strigovite“ from Žulová massif and Strzegom-Sobótka massif. - AUPO, Fac. R. Nat., Geologica, 36, 69-74.
Zimák J. (2000): Chlority ze žil alpského typu na Sobotínsku. - Čas. Slez. Muz., Vědy přír., 49, 161-169.
Zimák J., Novotný P. (2001): Chlorites from Alpine-type veins of the Silesicum (Czech Republic). - AUPO, Fac. R. Nat., Geologica, 37, 51-66.