| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Granitoidy brněnského masivu
Souřadnice S42:
49° 00,462´
16° 21,236´
306 m n.m.
mapa KČT č. 83 (C4)
Klíčová slova: brněnský masiv, granodiority, aplity, pegmatity
Asi 3 km sz. od Olbramovic se na jz. svahu kóty Leskoun (371 m n m.) nachází činný pětietážový kamenolom společnosti Českomoravské štěrkovny a. s. (foto 1, 2 a 3). Přístup do lomu je ze silnice č. 396 vedoucí z Olbramovic směr Moravský Krumlov (foto 4, mapa 1). Pro vstup do lomu je nezbytný souhlas majitele lomu.
Velkolom je založen v morfologicky výrazném eliptickém tělese orientovaném ve směru SZ-JV a tvořeném převážně hrubozrnným biotitovým granodioritem. Tato hornina vystupuje v relativně zvednuté jižní kře brněnského masivu (mapa 2) a představuje jeho nejspodnější strukturní stupeň. Na základě svého složení a petrofyzikálních znaků bývá v literatuře zpravidla vymezována jako samostatný granitoidní člen masivu označovaný v širším okolí Leskounu jako granodiorit typu Olbramovice, popř. granodiorit typu Leskoun.
Granodiorit těžený v lomu je modravě šedý, drobnozrnný až středně zrnitý, s hypautomorfní mikrostrukturou a typickými K-živci o velikosti až 8 mm (foto 5, 6 a 7). Středně zrnité partie přecházejí v leukokratní granity. Skládá se z plagioklasu (41 %), draselného živce (28 %), křemene (24 %) a biotitu (6 %).
Automorfně vyvinuté lištovité plagioklasy (oligoklas) jsou běžně polysynteticky zdvojčatěné (foto 16) podle albitového a periklinového zákona. Často bývají sericitizovány (foto 17 a 18) a plasticky i klasticky deformovány. Vzniklé ruptury jsou vyplňovány křemenem, chlority a minerály zoisit-epidotové skupiny.
K-živec je zpravidla vyvinutý jako mikroperthitický mikroklin s charakteristickým mřížkováním. Již makroskopicky bývají nápadné K-živce, které připomínají vyrostlice a dosahují velikosti až 8 mm. Tyto často uzavírají hypautomorfně omezené tabulkovité plagioklasy a ojediněle i šachovnicový albit.
Zubovitě omezený křemen o velikosti od 0,3 do 4 mm zháší výrazně undulózně. Lokálně uzavírá drobný opakní pigment uspořádaný do neprůběžných smouh.
Biotit má tabulkovitý až lištovitý habitus a je silně pleochroický ve žlutohnědých až rezavě hnědých odstínech (foto 19 a 20). Uzavírá drobná izometrická zrna zirkonu, zvýrazněná mnohdy zonálními pleochroickými dvůrky. Místy bývá přeměněn v modrozelený chlorit.
Z akcesorií (1 %) se vyskytuje apatit, zirkon, titanit, granát, epidot, klinozoisit a opakní minerály.
Těleso biotitového granodioritu je omezeno výraznými poruchovými zónami o mocnosti od 0,5 do 15 m (foto 8, 9 a 10). Podél poruchových zón je hornina do různého stupně mylonitizována. Mylonitizace je doprovázena hematitizací, pyritizací a tvorbou čočkovitých žil křemene. Z puklinových systémů převažují plošně rozsáhlé pukliny směru SZ-JV, orientované souhlasně s plošně paralelní stavbou. Tyto pukliny bývají zvlněné, ohlazené, pokryté sericitem a často doprovázené úzkými zónami tlakově deformované horniny. Druhý rozsáhlý puklinový systém je vůči předchozímu uložen příčně. Jde o pukliny rovné a hladké, které svými morfologickými znaky i vztahem vůči plošné stavbě mají charakter disjunktivních struktur.
Na mnoha místech se v popisovaném granodioritu nacházejí nevýrazně diferencované aplit-pegmatitové žíly a čočky (foto 11, 12, 13, 14 a 15). Dosahují mocnosti až 6 m a délky kolem 40 m. Složeny jsou zpravidla z křemene, kyselého plagioklasu, K-živce, biotitu, akcesorického granátu a zirkonu.
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Dolní Kounice, Únanov, Krhovice nebo Tasovice.
Demek J. (1960): Formy zvětrávání a odnosu žuly v Krumlovském lese jihozápadně od Brna.- Čas. Minerál. Geol., 5, 240-246, Praha.
Stodůlková H. (1974): Studium draselných živců z granodioritů jižní části brněnského masívu.- MS, PřF UJEP Brno.
Svoboda L. (1977): Akcesorické minerály granitoidů brněnského masívu.- MS, PřF UJEP Brno.
Štelcl J. et al. (1974): Exkurzní profil granodiority brněnského masívu.- UJEP Brno, 34 s.
Štelcl J., Weiss J. et al. (1986): Brněnský masív.- UJEP Brno, 255 s.