| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Naleziště kontaktních minerálů na styku granitoidů žulovského plutonu s karbonátovými horninami jeho pláště
Souřadnice S42:
50° 17,446´
17° 07,293´
505 m n.m.
mapa KČT č. 54 (C3-C4)
Klíčová slova: plovoucí granáty, kontaktní minerály, grossular, vesuvian, epidot, diopsid, wollastonit, scheelit
Exkurzní lokalita leží cca 1,5 km vsv. od kostela v obci Vápenná. Jde o opuštěný (od r. 1959), částečně zatopený lom na jz. svahu dnes bezejmenné kóty 500,2 m, dříve zvané Haspelberk (500 m). Přístup do Vycpálkova lomu je po polní cestě vedoucí z Vápenné směrem k západu k osadě Zelená Hora (mapa 1). Ve starší literatuře je tento lom označován jako Zothe-Brand-Bruch.
Vycpálkův lom (foto 1 a 2) patří mezi nejzajímavější mineralogické lokality na území České republiky. Je unikátním nalezištěm krystalů „plovoucího granátu“ (jde o grossular, odrůdu označovanou jako hesonit) ve kře mramoru, která zde vystupuje v nejvyšší části lomové stěny (v bezprostředním nadloží biotitického granitu). Současně se v tomto lomu vyskytují pro oblast žulovského plutonu (mapa 2) typické taktity, a to např. v lomové stěně nad stávajícím jezírkem. Vycpálkův lom je popisován v několika exkurzních průvodcích: Zimák et al. (1995, 2003), Pauliš (2001); mineralogické poměry na lokalitě popisuje také např. Kruťa (1973) a Jedlička (1995).
„Plovoucí granáty“ ve kře hrubě zrnitého kalcitického mramoru v nejvyšší části lomové stěny (foto 3, 4, 5 a 6) mají tvar rombického dodekaedru. Jejich velikost je běžně kolem 5 cm, některé krystaly mají velikost až 10 cm (hmotnost i přes 2 kg). Obsahují množství uzavřenin, dobře pozorovatelných až mikroskopicky (křemen, kalcit a další minerály). Tyto uzavřeniny jsou hojně přítomny i ve vnější zóně krystalů, a proto krystalové plochy granátů vypreparovaných z mramoru nejsou nikdy hladké. Z téhož důvodu mají z mramoru vyvětrávající krystaly granátu „voštinovitý“ povrch, posetý četnými dolíčky po vylouženém kalcitu. Tenká povrchová zóna krystalů má zpravidla světle červenohnědou barvu, jejich vnitřek je sytě hnědočervený (foto 7, 8 a 9). Chemické složení „plovoucích granátů“ odpovídá grossularu a je velmi málo proměnlivé (viz tabulka 1, anal. č. 1). Z historického pohledu uvádí zajímavé údaje o „plovoucích granátech“ Bohatý (1996). Relativně hojnou složkou horniny je wollastonit (foto 9), jenž tvoří bílé nebo jemně narůžovělé vláknité agregáty, někdy lemující „plovoucí granáty“ a oddělující je tak od okolního hrubě zrnitého kalcitu. Metodou EDX (Krausová a Zimák 1998) bylo ve wollastonitu vedle dominantního CaO a SiO2 stanoveno pouze FeO (max. 0,28 hmot. %). V difrakčních záznamech wollastonitu byly identifikovány linie náležející dvěma různým polytypům, a to monoklinickému (wollastonit-2M) a triklinickému (wollastonit-Tc) - Krausová a Zimák (1998). Méně častý je vesuvian (zrna, místy krátce sloupcovité krystaly hnědozelené barvy), pyroxen diopsid-hedenbergitové řady (šedozelená zrna) a také epidot (zelená zrna nebo nedokonale vyvinuté sloupečky).
V minulosti byly ve Vycpálkově lomu nalézány sběratelsky atraktivní ukázky typické asociace kontaktních minerálů, vytvořené na styku granitu s mramorem. Pocházejí odtud drúzy až 2 cm velkých krystalů červeného grossularu (hesonitu) se skelně lesklými plochami, přičemž menší krystaly jsou i zčásti průsvitné. Údaje o jeho chemismu jsou obsaženy v tabulce 1 (anal. č. 2 a 3); dominance grossularové složky je zřejmá. Grossular je provázen epidotem, vesuvianem, diopsidem, wollastonitem, křemenem, kalcitem, vzácným titanitem a scheelitem. Epidot tvoří nedokonale omezené sloupcovité krystaly tmavě šedozelené barvy (velikosti až 5 cm). Vesuvian byl nalezen v podobě hnědých čtyřbokých sloupců o délce až 7 cm. Diopsid tvoří šedozelená zrna, v dutinách po vylouženém kalcitu i skelně lesklé sloupečky. Zóny bílého až šedavě bílého vláknitého wollastonitu dosahují mocnosti až 6 cm, vyskytují se v drobně až středně zrnitém taktitu při kontaktu s mramorem. Relativně často zde byly nacházeny drobné drúzy složené z nedokonale vyvinutých prizmatických krystalů šedavě zbarveného křemene. Vzácný titanit tvoří tence tabulkovité růžově šedé krystalky o velikosti 1 až 3 mm; scheelit byl nalezen v podobě zrn o velikosti do 3 mm (Novotný 1999, Zimák et al. 2003) .
V
oblasti žulovského masivu je řada dalších geologicky zajímavých lokalit,
např. Boží hora u Žulové,
Černá Voda, Skorošice -
Kaní hora, Skorošice
atd. Asi 5 km od Vápenné jsou veřejnosti přístupné jeskyně Na Pomezí.
Bohatý M. (1996): „Vratislavské“ granáty. - Minerál, 4, 400-403. Brno.
Jedlička J. (1995): Přehled mineralogie žulovského masívu ve Slezsku. - Severní Morava, 70, 35-50.
Krausová D. a Zimák, J. (1998): Krystalová struktura a chemismus wollastonitu z vybraných moravských a slezských lokalit. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1997, 82-84. Brno.
Kruťa T. (1973): Slezské nerosty a jejich literatura. Moravské zemské muzeum, Brno.
Pauliš P. (2001): Nejzajímavější mineralogická naleziště Moravy a Slezska. Kuttna Kutná Hora.
Novotný P. (1999): Scheelit ze Žulové. - Minerál, 7, 254-255. Brno.
Zimák J., Demek J., Janoška J., Pek I. a Zapletal J. (1995): Průvodce ke geologickým exkurzím. Střední a severní Morava, Slezsko. UP Olomouc.
Zimák J., Novotný P., Fojt B., Večeřa J., Losos Z., Vávra V., Večeřová V., Skácel J. a Kopa D. (2003): Exkurzní průvodce po mineralogických lokalitách v okolí Javorníku, Jeseníku a Zlatých Hor. Vydavatelství UP Olomouc.
analytické údaje
(tabulka 1)