| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Vápenato-silikátové horniny keprnické klenby
Souřadnice S42:
49° 57,436´
16° 55,528´
374 m n m.
mapa KČT č. 53 (F3)
Klíčová slova: keprnická klenba, vápenato-silikátové horniny, erlán, bludovit, alpská mineralizace, diopsid, vesuvián, granát, apofylit
Lokalita Bludov – Nový lom se nachází na severním okraji obce Bludov (mapa 1) a přístupová cesta vede od asfaltové komunikace (točna autobusu) po lesní cestě (začíná u starého lomu) do svahu asi 200 m. Zde narazíme na rozdvojení cesty (foto 1) a dáme se vlevo a po 150 m přijdeme přímo do lomu. V lomu probíhá příležitostná těžba. Lom tvoří převážně severní stěna o délce asi 100 m a výšce do 15 m (foto 2 a 3).
Lokalita Nový lom je výskytem vápenato-silikátových hornin, ležících v jižní části keprnické klenby, která je součástí silezika Moravskoslezské oblasti Českého masivu. V těsné blízkosti se rovněž nachází kontakt s magmatickými horninami šumperského masivu (mapa 2). Keprnická klenba je omezena tektonicky, na Z se staroměstským krystalinikem a velkovrbenskou skupinou, na V je oddělena od desenské klenby koutským synklinoriem. Na J je keprnická klenba oddělena bušínským zlomem od zábřežského krystalinika.
Vápenato-silikátové horniny (často též označované jako erlán nebo bludovit) leží v jižní části jaderné skupiny keprnické klenby v horninách tzv. hrabenovského ostrova skupiny Branné. Přítomny jsou svory, kvarcity a vápence spodního oddílu skupiny Branné a migmatitizované biotitové ruly a staurolitové svory keprnické klenby. Vápenato-silikátové horniny tvoří dvě paralelní čočkovité polohy, konformně uložené v komplexu svorů, svorových rul a pararul (foto 4). Od JV zasahuje k lokalitě výběžek tělesa šumperského masivu. Čočky mají směr SVV – JZZ a jsou porušeny několika tektonickými liniemi, které patří k bludovskému zlomu (obrázek 1).
Ve vertikálním členění se rozlišuje tzv. nadložní poloha, která má délku asi 320 m a maximální mocnost asi 50 m. Ukončení polohy je tektonické při mocnosti 20-30 m. Nadložní poloha obsahuje vložky svorových rul a nejlépe je odkryta právě v Novém lomě. Podložní poloha je rozsahem menší (obrázek 2) a je z větší části překryta kvartérními sedimenty. Průměrná mocnost je 12 m.
Petrografická variabilita vápenato-silikátových hornin je značná, jednotlivé typy do sebe pozvolna i ostře přecházejí (foto 5 a 6), přičemž se mění poměrné zastoupení minerálů a strukturní znaky. Gálová (1996) vyčlenila pět základní typů hornin, které se ale mohou vzájemně prolínat.
Granát-wollastonitová skalina je bílá hornina s jemnozrnnou základní tkání s rozptýlenými hnědočervenými zrny granátu, méně se objevují i zrna vesuviánu. Hornina má typický „puntíkovaný“ vzhled (foto 7 a 8). Mikrostruktura je nematoblastická, tvořená jehlicemi wollastonitu, mezi kterým jsou porfyroblasty izotropního granátu. V jeho složení převládá grossulár, méně je zastoupen andradit, ostatní složky jsou minoritní. V menším kolísavém množství je přítomen i vesuvián, kalcit, diopsid a minerály zoisit-epidotové skupiny (foto 9 a 10).
Granátová skalina je masivní, všesměrná hnědočervená hornina (foto 11 a 12), ve které dominuje granát (grossulár+andradit), v různém množství jsou přítomny diopsid, kalcit, plagioklas, wollastonit, vesuvián, epidot, křemen, K-živec a titanit. Mikrostruktura je nematogranoblastická.
Erlán je jemnozrnná zelenošedá hornina s nematogranoblastickou mikrostrukturou (foto 13 a 14). Převládajícími složkami jsou diopsid (foto 15 a 16), plagioklas a křemen. K méně zastoupeným minerálům patří granát, wollastonit, epidot, vesuvián (foto 17 a 18), titanit (foto 19) a K-živec.
Kalcitový mramor je modrošedá, středně až jemně zrnitá hornina s granoblastickou mikrostrukturou. Převažující složkou je kalcit, akcesoricky jsou přítomny granát, vesuvián, křemen, diopsid a wollastonit.
Jako stromatity jsou označovány páskované horniny tvořené polohami svorových rul až svorů a polohami diopsid-plagioklasového erlánu (foto 20). Svorové ruly mají tmavou barvu a složení biotit, muskovit, křemen a plagioklas. Erlán má světle zelenou barvu a je tvořen diopsidem, plagioklasem a křemenem. Objevuje se i amfibol, titanit a K-živec.
Výše uvedené horniny vznikly pravděpodobně z komplexu sedimentů s různými obsahy karbonátového a silikátového podílu. Tepelným působením šumperského masivu došlo ke kontaktní metamorfóze, která byla doprovázena bimetasomatickou reakcí mezi rozdílnými typy sedimentů. Celý proces pravděpodobně probíhal vícefázově.
Jedním z posledních procesů, který proběhl, bylo vyloužení hydrotermálních roztoků a následný vznik alpské mineralizace na puklinách (foto 21) . Gramblička (2005) rozlišil několik typů této mineralizace:
parageneze křemen – epidotová tvoří žilky a čočky a obsahuje především křemen, epidot, zoisit a pyrit.
parageneze albit – epidotová je běžná na styku vápenato-silikátových hornin a rul a jedinými složkami jsou albit, epidot a křemen.
parageneze kalcit – laumontitová je typická keříčkovitým kalcitem, který narůstá na jehlicovitý laumontit.
parageneze kalcit – zeolitová je vázána na poruchy ve stromatitech, přítomen je kalcit a heulandit.
parageneze apofylitová je velmi častá v erlánech a mramorech, má vrstevnatou stavbu a je tvořena apofylitem a kalcitem (foto 22).
V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Bohutín, Petrov – Annenský pramen, Sobotín – Kožušná nebo Postřelmůvek. Bludov je známé lázeňské město, podobně jako nedaleké Velké Losiny. V Koutech nad Desnou je možné navštívit PVE Dlouhé Stráně.
Gálová M. (1996): Mineralogické a petrografické studium vápenato-silikátových hornin z Bludova. – MS diplomová práce, PřF MU, Brno.
Gramblička R. (2005): Alpské žíly se zeolity z vápenatosiliktových hornin u Bludova. – MS bakalářská práce, PřF MU, Brno.
Chrt J., Slezák L., Váňa J (1991): Ložisko wollastonitové suroviny v Bludově u Šumperka. – Geol. průzk., 33, 12, 357-361. Praha.