| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Mineralizace alpského typu na puklinách hornin keprnické skupiny
Souřadnice S42:
49° 57,131´
16° 53,187´
378 m.n.m.
mapa KČT č. 53 (F2)
Klíčová slova: keprnická skupina, ruly, migmatity, aplity, mineralizace alpského typu
V opuštěném lomu na západním svahu kopce Zbová u Bohutína (cca 500 m východně od obce) je jeden z nejvýznamnějších výskytů puklinových asociací alpského typu v jižní části keprnické skupiny (mapa 2). Nejsnazší přístup na lokalitu je z východního okraje obce Bohutín (mapa 1), a to po cestě, která zde odbočuje ze silnice Bohutín-Bludov vpravo a vede přímo do lomu (foto 1).
Lom (foto 2 a 3) je otevřen v chlorit-biotitových rulách a migmatitech (foto 4, 5, 6 a 7); detailní petrografickou charakteristiku (foto 8 a 9) rul z okolí Bohutína (z Burdova vrchu) uvádí Fojt et al. (1990). Ve stěně lomu na Zbové je odkryto několik žil, tvořených jemnozrnnou leukokratní horninou, která svým charakterem odpovídá aplitu (Zimák a Novotný 2000). Tyto žíly probíhají většinou strmě, kose k foliaci rul a migmatitů. Jejich mocnost místy přesahuje 1 m. Kontakt aplitových žil s okolními horninami je neostrý. Běžně lze již makroskopicky pozorovat několik cm mocnou zónu, v níž aplitová žíla postupně přechází do chlorit-biotitové ruly (resp. migmatitu). Ve srovnání s rulou (resp. migmatitem) lze v této přechodní zóně konstatovat výrazný úbytek tmavých minerálů (biotitu a chloritu); aplit se zde „propíjí“ do okolních hornin podél foliačních ploch, jejichž relikty zůstávají často zachovány v okrajových partiích žil, někdy však lze náznaky původní plošně paralelní textury pozorovat i v jejich centrální části (a to hlavně po rozřezání vzorků).
Ve výbrusech jsou studované partie z aplitových žil zrnitostně velmi nehomogenní. Nápadnou složkou horniny jsou až 3 mm velká zrna (porfyroklasty?) tvořená pertitickým živcem a také zrna K-živce vykazujícího jemné mřížkování charakteristické pro mikroklin; spíše ojediněle je v podobě až 1 mm velkých zrn přítomen polysynteticky lamelovaný kyselý plagioklas. Tkáň mezi zmíněnými živcovými zrny je tvořena velmi jemnozrnnou mozaikou, složenou z alotriomorfních zrn živců a také křemene, jejichž rozlišení je v optickém mikroskopu často nemožné (velikost individuí se pohybuje převážně v intervalu 0,02 - 0,1 mm).
K-živec „porfyroklastů“ obsahuje 0 - 9 mol. % Ab a max. 1 mol. % Cn; odmíšeniny albitu mají na základě jedné bodové analýzy složení Ab97An02Or01. Relativně velká zrna plagioklasu bazicitou odpovídají albitu (zastoupení An je kolem 2 %). Z elektronového obrazu jemnozrnné tkáně a orientačně prováděných ED analýz je zřejmé, že její dominantní složkou je albit s An00-04; v jen malé míře jsou přítomna zrna plagioklasu s bazicitou An08-11 a relativně větší individua K-živce složením zhruba odpovídající K-živcovým „porfyroklastům“. V základní tkáni horniny je poměrně hojný jemně šupinkovitý muskovit; v malém množství je přítomen křemen. Akcesoricky byl zjištěn chlorit (chloritizovaný biotit?), zirkon, thorit, allanit-(Ce), apatit, titanit, rutil a pyrit (Zimák, Novotný 2000).
Aplit je prostoupen žilkami křemene, jejichž mocnost je zpravidla od několika mm do 2 cm, místy lze však pozorovat i křemenné žíly o mocnosti kolem 10 cm.
Trhliny, které probíhají napříč aplitem i křemenným žilkami, jsou vyplněny mineralizací alpského typu. Ta je tvořena hlavně minerály klinozoistit-epidotové řady, chloritem, kalcitem a křemenem (foto 10 a 11). Z alpské parageneze na Zbové je uváděn také albit, fluorit, titanit, pyrit a blíže neidentifikovaný jílový minerál (např. Kruťa 1966, Sládek 1973, Ondra 1980); v citovaných pracích lze najít zmínky i o stilbitu, laumontitu, natrolitu a heulanditu. Zatímco přítomnost prvních dvou zeolitů byla na lokalitě bezpečně prokázána, je výskyt natrolitu a heulanditu problematický (Ondra 1980, Zimák a Novotný 2000). V nepatrném množství a v podobě individuí mikroskopických rozměrů byl v alpské mineralizaci zjištěn rutil, ilmenit, zirkon, allanit-(Ce) a monazit-(Ce) (Zimák a Novotný 2000).
Makroskopicky nejnápadnější součástí alpské mineralizace v aplitech je chlorit, jenž zde tvoří tmavě šedozelené až skoro černé tenké šupinky nebo tabulky o velikosti až 3 mm, které bývají uspořádané do vějířovitých agregátů. Poměrně často chloritové šupinky pokrývají víceméně souvisle značné plochy (až několik stovek cm2).
Mohutnější
žilky (o mocnosti nad 2 - 3 mm) jsou často tvořeny šupinkami, resp.
tabulkami chloritu, jejichž bazální plochy jsou orientovány zhruba kolmo na
stěny puklin. Velmi často tvoří červíkovité uzavřeniny v minerálech
klinozoisit-epidotové řady. Je výrazně pleochroický (X = jemně nažloutlá,
Y = Z = středně zelená), má negativní optický charakter a vykazuje anomální
modré (resp. šedomodré) interferenční barvy. Z výsledků ED analýz (tabulka
1) je zřejmé, že studované chlority jsou členy klinochlor-chamositové
řady (podle Wiewióry a Weisse, 1990) s výraznou převahou chamositové
složky; v klasifikaci podle Melky (1965) chlority ze Zbové odpovídají
thuringitu (Si = 2,65 – 2,75; F/FM = 0,64 – 0,69).
Minerály klinozoisit-epidotové řady tvoří obvykle dlouze sloupcovitá, stébelnatá až jehlicovitá individua, seskupená do vějířovitých agregátů o průměru výjimečně až 3 cm. Mají šedavě zelenou barvu v různých odstínech, jen ojediněle jsou zbarvena růžově. Zimák a Novotný (2000) konstatují určitou shodu s obecně známými vztahy mezi barvou (resp. zbarvením) a chemismem (výsledky osmi reprezentativních analýz jsou uvedeny v tabulce 4, v níž jsou řazeny podle rostoucího obsahu Fe). Analýzy č. 19 a 20 byly provedeny na paprsčitém agregátu narůžovělé barvy, jenž je tvořen přechodným členem mezi klinozoisitem a epidotem (s XFe = 0,06 - 0,09); růžové zbarvení tohoto vzorku je zřejmě způsobeno relativně vysokým obsahem manganu (0,65 - 0,76 hmot. % MnO) při poměrně nízkém obsahu železa. Epidoty jsou reprezentovány analýzami č. 21 (index XFe = 0,12) až č. 26 (index XFe = 0,26). Nejnižší zastoupení železa (5,98 hmot. % Fe2O3) vykazuje analýza č. 21 – jde o světle šedavě zelený epidot, tvořící vějířovité agregáty na puklině s chloritem. Nejvyšší obsah železa byl zjištěn analýzou č. 26 (13,13 hmot. % Fe2O3), která byla provedena v okrajové části šedozelené epidotové jehlice odebrané z vějířovitého agregátu, provázeného kalcitem. V centrální části téže epidotové jehlice byla provedena analýza č. 24, která vykázala 9,48 hmot. % Fe2O3. Agregát epidotu, z nějž byl odebrán vzorek na analýzy č. 24 a 26, je světle šedozelený; výsledky obou analýz tak ukazují na variabilitu v chemismu, která se v daném případě barevně neprojevuje.
Křemen se v puklinové asociaci vyskytuje v podobě hypidiomorfně vyvinutých individuí, která často narůstají na horninový křemen; spíše výjimečně jde o slabě průsvitné krystaly o velikosti až l cm. Běžně tvoří jemnozrnné agregáty šedavé barvy. Ve výbrusech tento křemen vykazuje jednotné zhášení.
Hojnou součástí studované alpské mineralizace je kalcit, jenž tvoří hrubě štěpné agregáty bílé barvy. Kromě dominantního CaO a v jednom bodě nepatrného množství SiO2 v něm bylo ED analýzami stanoveno 0,23 - 0,44 hmot. % FeO, 0,21 - 0,92 hmot. % MnO a do 0,18 hmot. % MgO.
Ve velmi proměnlivém množství jsou ve výplni puklin přítomny živce, zastoupené hlavně K-živcem, méně často albitem. Oba minerály tvoří hypidiomorfní induvidua, narůstající na stěny puklin, a to až na výjimky na zrna horninového K-živce, resp. albitu. Zejména K-živce na alpských žilkách jsou ve výbrusech silně zakalené (kaolinizace?), a tak lze na některých individuích velmi dobře pozorovat hranici mezi starší (horninovou) částí krystalu a mladší částí krystalu (zakalenou), která parageneticky náleží již k puklinové asociaci. ED analýzou nebyly v K-živci zjištěny kromě SiO2, Al2O3 a K2O žádné další složky; bazicita albitu je na základě výsledku jedné bodové analýzy An01.
Fluorit je spíše výjimečnou součástí alpské mineralizace na trhlinách aplitu. Tvoří zde světle fialové nebo jemně namodralé zrnité agregáty o velikosti do 2 cm, zcela výjimečně se vyskytuje i ve formě nedokonale vyvinutých hexaedrů fialové barvy o velikosti max. 4 mm. ED analýzy prokázaly pouze přítomnost odpovídajícího množství Ca a v jednom analyzovaném bodě i nepatrný podíl SiO2.
Ojediněle je v alpské mineralizaci přítomen titanit v podobě nedokonale vyvinutých tabulek, ještě vzácnější jsou nedokonalé tabulky ilmenitu (postižené částečnou přeměnou na rutil) a také drobné jehličky rutilu. Zmíněné minerály byly zjištěny až mikroskopicky ve výbrusech a vyskytují se převážně v chloritových agregátech. Teprve v elektronovém obrazu se podařilo rozlišit zrna zirkonu, allanitu-(Ce) a monazitu-(Ce) - tyto tři minerály byly zjištěny společně v hrubě zrnitém kalcitu s fluoritem (Zimák a Novotný 2000). Údaje o chemismu titanitu, rutilu, ilmenitu, zirkonu, allanitu-(Ce) a monazitu-(Ce) z puklinové asociace jsou uvedeny v tabulkách 2, 3 a 5. Zajímavé je srovnání výsledku ED analýz zirkonu z aplitu a alpské parageneze - zatímco zirkon z aplitu má relativně vysoký obsah hafnia (2,45 - 5,11 hmot. % HfO2), v zirkonu z puklinové asociace je tento prvek použitou metodou nedetekovatelný. V allanitu z aplitu i z puklinové asociace a v monazitu (který je součástí puklinové asociace) byly zjištěny relativně vysoké koncentrace některých lehkých TR (La, Nd, Pr). V titanitu z aplitu a obzvláště z puklinové asociace byly zjištěny pozoruhodně zvýšené obsahy Al, korespondující s poklesem obsahu Ti (tabulka 5). Ilmenit z puklinové asociace je zajímavý relativně velmi vysokým podílem pyrofanitové složky (kolem 34 %).
Ze vztahů mezi hlavními minerály puklinové asociace je zřejmé, že za nejstarší složky této asociace lze považovat živce a křemen, mladší je klinozoisit-epidot společně s chloritem, nejmladší je kalcit; všechny výše uvedené vzácnější minerály jsou krystalizačně sblížené s klinozoisitem, epidotem, chloritem nebo kalcitem (Zimák a Novotný 2000).
Zeolity se v lomu na Zbové vyskytují zcela ojediněle jen jako součást žilek v rulách. Za prokazatelnou lze na těchto žilkách považovat přítomnost stilbitu (patrně jde o stilbit-Ca) a laumontitu (Ondra 1980, Zimák a Novotný (2000). Podle Ondry (1980) se stilbit na puklinách rul vyskytuje ve dvou formách, a to v podobě čirých jehlicovitých krystalků a také masívních růžových žilek. Laumontit tvoří světle pleťově zbarvené žilky o mocnosti do 2 mm, složené z diagonálně orientovaných stébel dlouhých max. 3 mm. Na puklině ruly byl nově zjištěn bělavý prehnit, tvořící žilku o mocnosti až 4 mm.
V blízkém okolí lze navštívit další lokality, např. Anenský pramen, Bludov, Šumperk-Kokrháč nebo Střelecký důl. Samotná obec Bohutín vznikla ve 14. století. V nedalekém Bludově je renesanční zámek svázaný s rodem Žerotínů a jsou zde i lázně s radioaktivním sirným pramenem. Za návštěvu stojí i lázně Velké Losiny s několika sirnými prameny a dílnou na výrobu ručního papíru. Technickou zajímavostí je přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně, kterou je možné navštívit a z jejíž horní nádrže je nádherný výhled na Jeseníky a Králický Sněžník.
Fojt B., Hladíková J., Kopa D., Losos Z., Ondra K. (1990): Paragenetická studie rudního výskytu v Bohutíně u Šumperka. - Čas. Slez. muz., Vědy přír., 39, 225-245.
Kruťa T. (1966): Moravské nerosty a jejich literatura.
Melka K. (1965): Návrh na klasifikaci chloritových minerálů. – Věst. Ústř. Úst. geol., 40, 23-27.
Ondra K. (1980): Studium minerálních paragenezí na lokalitě Bohutín u Šumperka. MS. Dipl. práce. PřF UJEP Brno.
Sládek R. (1973): Nerosty alpských žil v Hrubém Jeseníku. – Zprávy Vlast. Úst. (Olomouc), 161, 6-22.
Wiewióra A., Weiss Z. (1990): Crystallochemical classifications of phyllosilicates based on the unified systems of projection of chemical composition: II. The chlorite group. - Clay Miner., 25, 83-92.
Zimák J., Novotný P. (2000): Nerosty puklinové asociace v žilách aplitu v lomu Zbová u Bohutína (okres Šumperk). - Bull. mineral.-petrol. Odd. Nár. Muz., 8, 253-256.