| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Sedimenty rozstáňského souvrství drahanského kulmu
Souřadnice S42:
49° 24,876´
16° 48,781´
502 m n.m.
mapa KČT č.
Klíčová slova: moravskoslezské paleozoikum, Drahanská vrchovina, rozstáňské souvrství, droby, prachové a jílové břidlice, drobnozrnné slepence
V údolí Bílé vody, asi 1 km severozápadně od obce Baldovec (mapa 1), se nachází činný etážový kamenolom (foto 1, 2, 3 a 4), jehož majitelem je v současnosti společnost PEDOP s.r.o. V kamenolomu se těží droby rozstáňského souvrství kulmu Drahanské vrchoviny (mapa 2), které se zde zpracovávají na štěrky a drtě v celkovém ročním množství 25-30 000 tun. Dobývací prostor má celkovou výměru cca 7 ha (foto 1). Lom je přístupný po asfaltové komunikaci vedoucí z obce po pravém břehu potoka a pokračující jako polní cesta údolím Bílé vody do Holštejna.
Sedimenty rozstáňského souvrství jsou v širším okolí lomu reprezentovány rytmickým střídáním jemnozrnných drob, prachovců a jílových až prachových břidlic (foto 5, 6 a 7). Rytmity (foto 8) obsahují dlouze čočkovité polohy středně zrnitých, hrubě lavicovitých drob (foto 9 a 10) a vložky drobnozrnných petromiktních slepenců (foto 11, 12, 13). Droby těžené v lomu jsou součástí většího drobového tělesa ležícího mezi Baldovcem a Nivou. Vyznačují se modrošedou, zelenošedou, šedou až černošedou barvou (foto 14 a 15). Mají celistvý charakter s nezřetelnou vrstevnatostí (foto 16 a 17). Podle převládající velikosti součástek klastické složky patří do skupiny středně zrnitých psamitů se středně zrnitou psamitickou strukturou (foto 18, 19 a 20). Svým minerálním složením (tabulka 1) odpovídají křemenným drobám tvořeným zrny křemene, plagioklasu (An17-36), K-živce (ortoklas), menším podílem fylosilikátů (biotit, muskovit, chlorit) a akcesorickými minerály (apatit, epidot, granát, rutil, sillimanit, staurolit, titanit, turmalín, zirkon, rudní minerály). Horninové úlomky reprezentují magmatity (žulové porfyry, efuziva, mikropegmatity, ojedinělé granitoidy), sedimenty (pískovce, droby, prachové břidlice, rohovce) a metamorfity (sericitové, chloritové a grafitové břidlice, kvarcity, fylity, svory a biotitové ruly). Pojivo má převážně bazální, místy až pórový charakter. Je složeno z křemene, plagioklasu, ±draselného živce, sericitu a chloritu.
Droby jsou tektonicky porušeny výraznými puklinami, z nichž některé bývají vyplňovány žilkami kalcitu o mocnosti do 1 cm (foto 21 a 22) nebo obsahují povlaky mléčně bílého křemene (foto 24). K hojným uzavřeninám patří útržky a závalky černošedých prachových břidlic centimetrových až decimetrových rozměrů (foto 21, 22 a 23) a polohy drobnozrnných slepenců s málo opracovanými úlomky o velikosti kolem 1 cm, do nichž droby často postupným zvětšováním velikosti zrna přecházejí.
Drobnozrnné slepence mají petromiktní charakter. Vyznačují se zpravidla ostrohrannými nebo jen málo opracovanými úlomky o velikosti 0,5-1 cm a přítomností drobového pojiva. Psefitické klasty odpovídají petrograficky různým typům rul, fylitům, kvarcitům, acidním až bazickým vulkanitům, pískovcům, drobám, břidlicím, rohovcům a vápencům (foto 23, 25, 26 a 27).
V těžbou odkrytém profilu se popisované droby rytmicky střídají s prachovými a jílovými břidlicemi (foto 28, 29 a 30). Břidlice jsou jemnozrnné až afanitické. V čerstvém stavu bývají šedočerné až černé (foto 31 a 32), navětralé typy mají barvu zelenavě hnědou. Mají zřetelně vyvinutou vrstevnatost, dobře patrnou již ve vzorku. Plochy vrstevnatosti bývají rovné i svraštělé (foto 33), někdy je vyvinuta i hrubší lineace. Často bývají nápadně tektonicky deformované nebo zvrásněné.
Ve struktuře břidlic lze mikroskopicky rozlišit složku pelitickou a aleuritickou. V převládající pelitické složce dominují fylosilikáty (sericit, biotit), tvořící až 90 % jejího objemu. Vzácnější součást pelitické složky představuje křemen (0,02-0,07 mm velká, izometrická až mírně protažená zrna) a plagioklasy (čerstvá i přeměněná, polysyneticky lamelovaná zrna velikostně odpovídající křemeni). Podstatnou součástí aleuritické složky je křemen. Společně s ním se vyskytuje sericit, muskovit, biotit, chlorit, živce (plagioklasy i K-živce) a rudní zrna. Asociaci těžkých minerálů reprezentuje granát, turmalín a zirkon. Břidlice se vyznačují výraznou anizotropií, projevující se vysokým stupněm přednostní orientace fylosilikátů.
V polovině třetí etáže lomu byl zaznamenán první nález žíly lamprofyru v oblasti Drahanské vrchoviny (Krmíček, Přichystal 2005). Žíla s orientací SZ-JV o mocnosti do 2 metrů proráží okolní horniny pod strmým úklonem 85-90°. Hornina žíly má nazelenale šedou barvu a je značně zvětralá. Makroskopicky nápadné jsou vyrostlice biotitu (flogopitu) dosahující velikosti kolem 1-2 mm a mající často pseudohexagonální omezení. Vzácnější jsou vyrostlice pyroxenu (diopsid s mírnými přesahy do polí augitu a wollastonitu) tvořící až 3 mm dlouhé sloupečkovité agregáty s temně matným leskem. K dalším nápadným minerálům patří alterované vyrostlice olivínu a růžové i zelené mandle vyplněné chloritem a kalcitem. Základní hmota má pilotaxitickou mikrostrukturu, v níž vynikají především lupínkovité vyrostlice tmavé slídy, hypautomorfně omezená zrna klinopyroxenu, tence jehličkovitá zrna apatitu, pseudomorfózy po olivínu tvořené minerály serpentinové skupiny a magnetit. Jako výplň žilek a mandlí se objevuje především kalcit, jehličkovitý K-živec a vzácně byl zaznamenán i analcim. Lemy okolo mandlí budují rovněž K-živce, které se objevují také jako sférolity a protáhlé lišty v základní hmotě.
Z celkového chemismu horniny je zajímavá suma alkálií (5,89 hm. % po přepočtu na bezvodou bázi) a SiO2 (44,73 hm. %). V diagramu K2O-MgO-Al2O3 (Bergman 1987) se hornina ocitá v poli lamprofyru, v TAS diagramu (Le Bas et al. 1986) spadá do pole bazanitu. Na základě petrografických i geochemických dat může být lamprofyr z lomu v Bladovci označen ve smyslu Streckeisenovy klasifikace (Streckeisen 1980) jako mineta, která svým charakterem jednoznačně náleží mezi pozdně karbonské až časně permské lamprofyry hercynské Evropy.
V lomu je zajímavá rovněž hydrotermální mineralizace, reprezentovaná syntektonickými křemennými žilami (mocnost do 10 cm) s kalcitem, chloritem, draselným živcem a vzácným rabdofánem (Ce, La, …)PO4 . n H2O (Krmíček, Sulovský, Halavínová 2005). Popisované žíly byly zaznamenány především na severovýchodní stěně první etáže lomu. V suti byly rovněž zjištěny úlomky hrubozrnného kalcitu s pyritovým zrudněním.
V širším okolí najdeme řadu zajímavých lokalit: Šošůvka, Sloup - Vavřinec nebo Mokrá.
Bergman
S. C. (1987): Lamproites and other potassium-rich igneous rocks: a review of
their occurrence, mineralogy and geochemistry.- In: Alkaline igneous rocks (Fitton
J. G., Upton B. G. J. eds.), 89-103, Geol. Soc. Sp. Publ. 30, London.
Holá L. (1973): Kvantitativní složení kulmských drob Drahanské vysočiny.- MS, dipl. práce, Přír. fak. MU, Brno.
Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky.- Academia Praha, 436 s.
Krmíček L., Přichystal A. (2005): První nález žíly lamprofyru na Drahanské vrchovině.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2004, 59-63, Brno.
Krmíček L., Sulovský P., Halavínová M. (2005): Výskyt minerálů vzácných zemin na hydrotermálních žilách Drahanské vrchoviny.- Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2004, 64-68, Brno.
Le Bas M. J., Le Maittre R. W., Streckeisen A., Zanettin B. (1986): A chemical classification of volcanic rocks based on the total alkali-silica diagram.- J. Petrol. 27, 745-750.
Mitevová-Hůlková J. (1961): Litologická charakteristika území mezi Lipovou, Protivanovem, Drahany, Žarovicemi a Stínavou.- MS, dipl. práce, PřF MU Brno.
Müller P., Novák Z. et al. (2000): Geologie Brna a okolí.- ČGÚ Praha, 90 s.
Müller V. et al. (1999): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, list 24-23 Protivanov.- ČGÚ Praha, 41 s.
Streckeisen
A. (1980): Classification and nomenclature of volcanic rocks lamprophyres,
carbonatites and melilitic rocks.- Geol. Rundschau, 69, 194-207.
Štelcl J. (1962): Přehled petrografie kulmu Drahanské vysočiny.- Acta Musei Silesiae, A, 11, 113-125, Opava.
Štelcl J., Schmidt J. (1963): Příspěvek k petrografii a sestavení spodnokarbonských břidlic Drahanské vysočiny.- Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., Geol. 4, 3, 3-44, Brno.
Štelcl J. ml. (1985): Příspěvek k petrologii a chemismu spodnokarbonských drob Drahanské vrchoviny a paleozoického fundamentu v podloží karpatské předhlubně.- Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., 15, 1 (Geol.), 47-86, Brno.
Štelcl J., Svoboda L. (1962): Petrografické studie kulmských sedimentů Drahanské vysočiny (Těžké minerály kulmských drob).- Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., Geol. 3, 1, 1-50, Brno.
http://web.quick.cz/protivanovsko/baldl.htm