| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Pegmatitové žíly borského
granulitového masivu s bohatou mineralizací
Souřadnice S42:
haldy v lese nad bývalým závodem:
49° 25,457´
16° 00,020´
581 m n.m.
halda nad Oslavou:
19° 25,342´
15° 59,137´
540 m n.m.
mapa KČT č. 84 (B1)
Klíčová slova: moldanubikum, borský granulitový masiv, pegmatity, živec, turmalín, sekaninait
Lokalita leží asi 8 km s. od Velkého Meziříčí a 1,5 km z. od obce Bory, kde lze nalézt v lese zbytky po těžbě živce a nad údolím Oslavy pak zbytky hald. Přístup z obce je po polní cestě (cca 1 km), která postupně přechází v lesní cestu (mapa 1, foto 1). Zbytky po těžbě jsou přístupné buď po cca 200 m odbočkou vlevo na kraji lesa do svahu (foto 2), nebo jsou patrné v pokračování cesty po 250 m (foto 3). Haldy nad řekou Oslavou se nachází ještě asi 1 km (od okraje lesa) chůze po lesní cestě, kdy na křížení lesních cest je nutno pokračovat prostřední, silně zarostlou lesní cestou (foto 4, 5 a 6).
Lokalita Dolní Bory – Hatě reprezentuje nejdůležitější pegmatitové žíly borského granulitového masivu. Žíly pegmatitů v borském masivu dosahují větších mocností než v rulových horninách moldanubika. V oblasti západně od Borů byly některé těženy až do roku 1972. Byly označovány čísly (až do 67) a jedna jménem (Oldřich).
Orientace žil je dvojí: SSZ – JJV a SV – JZ (obrázek 1). Žíly druhého typu mají malé mocnosti a jsou zpravidla nediferencované, ale mají zásadní význam jako přívodní cesty pro žíly směru SSZ – JJV. Hodnoty mocnosti v průběhu žil kolísají, žíly často naduřují nebo vykliňují, běžné jsou pravé i ložní odžilky. Pegmatity v ložních odžilcích bývají lépe diferencované než v odžilcích pravých. Radiometrickým U-Pb datováním na monazitu (Novák et al., 1998) bylo stanoveno stáří na cca 336 Ma.
Většina mocnějších pegmatitových žil je výrazně diferencovaná, se zhruba symetricky zonální stavbou. Od okraje najdeme zóny středně až hrubě zrnitého pegmatitu, hrubě zrnitého písmenkového pegmatitu a v centru žíly pak blokovou zónu z K-živce (foto 7, graf 3, tabulka 3) a křemene. Střed žil je tvořen křemenným jádrem. Na vnějším okraji blokové zóny bývá vyvinuta metasomatická zóna zatlačující blokový živec, na kterou jsou vázány méně běžné minerály. Většina kontaktů s okolními horninami je ostrá, někdy se vytváří kontaktní lem tzv. granitizovaného rohovce.
Stavba jednotlivých zón je následující:
· Okrajovou zónu tvoří křemen, ortoklas a albit, méně biotit a muskovit, na styku s okolní horninou bývá tato zóna středně až jemně zrnitá.
· Zóna hrubě písmenkového pegmatitu má složení křemen a K-živec.
· Bloková zóna je tvořena velkými (až 1 m) individui křemene a živce (foto 7), převládá K-živec (graf 3, tabulka 3). Mocnost této zóny dosahuje až 20 m. Na kontaktu se živcem je blokový křemen hnědý, ve středu pak někdy růžový (foto 8). Pro blokovou zónu jsou typické miaroly, často značných rozměrů (dm3), vyplněné krystaly záhněd, křišťálu a K-živců.
· Metasomatická albitová zóna tvoří hnízda na hranici písmenkové a blokové zóny, někdy i na hranici křemenného jádra. Zatlačuje K-živec a je tvořena albitem, muskovitem, křemenem, turmalínem, sekaninaitem, andalusitem (foto 9 a 10) a granátem.
Na žíle č. 21 byla zaznamenána lepidolitová zóna (Němec, 1981).
Kromě hlavních minerálů jako je křemen, K-živce, plagioklas, biotit a muskovit (foto 11) byla na dolnoborských žilách nalezena řada méně běžných minerálů, některé i v hojném množství. Ve výčtu jsou jmenovány jen některé.
Turmalín – skoryl je jedním z nejčastějších akcesorických minerálů, který tvoří až 20 cm dlouhé krystaly (foto 12) v blokovém křemeni a K-živci. Běžné jsou i stébelnaté agregáty. Zarostlý do albitu se objevuje i v metasomatické zóně.
Sekaninait (graf 1, tabulka 1) byl na této lokalitě popsán jako nový minerál (Staněk a Miškovský, 1975). Tvoří krátce sloupcovité, kónické, až 70 cm dlouhé krystaly, modré až fialové barvy a s odlučností podle (001). Vyskytoval se jen na některých žilách v albitizovaných partiích. Často byl silně chloritizován.
Andalusit (foto 9 a 10, graf 2, tabulka 2) byl hojným minerálem zóny blokového křemene, kde se vyskytoval ve formě pseudotetragonálních sloupcovitých krystalů růžové barvy. Tvořil také hnízda hrubě zrnitých agregátů o velikosti až 1 m. V andalusitu se objevovala zarostlá zrna korundu.
Dumortierit byl nalezen vzácně v K-živci písmenkové zóny.
Granát je znám pouze z žíly Oldřich, ale místy ve značném množství. Krystaly byly zpravidla ve větších kumulacích, zarostlé do křemene nebo albitu. Složením odpovídal almandinu s vysokým podílem spessartinové složky.
Zrnka oyamalitu se objevovala na puklinách K-živců.
Fosfáty jsou typické minerály dolnoborských žil. Mezi nejběžnější můžeme zařadit monazit a apatit, vzácněji byly nalezeny augelit a scorzalit. Specialitou žíly Oldřich byly Fe-Mn fosfáty jako v blokové zóně běžný zwieselit, a vzácnější triplit, trifylín, sarkopsid a další.
Na žilách byly zastoupeny i rudní minerály. Wolframit byl nalezen v blokové zóně ve dvou generacích. Ilmenit na puklinách K-živce byl místy hojný. Löllingit byl místy běžným minerálem, tvořil jemně zrnité agregáty zarostlé v živci a křemeni. Pyrit byl nejběžnějším sulfidem, vytvářel drúzy krystalů až 2 cm velikosti. Z dalších rudních minerálů můžeme uvést rutil, hematit, arzenopyrit, markazit, chalkopyrit nebo sfalerit.
Karbonáty jsou na ložisku reprezentovány dolomitem a sideritem.
Ve větším množství se na dolnoborských pegmatitových žilách objevují jílové minerály, které představují produkty přeměn živců.
Další minerály jsou poměrně vzácné – symplesit, autunit, torbernit, cookeit, diaspor, anatas, sádrovec nebo hallotrichit. Celkem bylo na lokalitě popsáno 81 minerálů.
Pegmatity v oblasti Dolních Borů lze klasifikovat jako ortoklasové, slabě albitizované s podružnou vzácně prvkovou mineralizací.
Pegmatity borského granulitového masivu jsou spojovány s pneumatolytickými diferenciáty třebíčského masivu a jejich stáří je tedy variské. Krystalizace hlavních pegmatitových žil probíhala ve vyplněných trhlinách v téměř uzavřeném systému s postupnou diferenciací magmatu. Slabá metasomatóza se spojuje s oddělením fluidní fáze v závěru krystalizace. Podle vztahu k okolním horninám je zřejmé, že část drobnějších žil je spojena s anatektickou mobilizací nebo metamorfní diferenciací – jsou metamorfogenního původu.
Současný stav na lokalitě umožňuje sběr vzorků typických pro borské pegmatitové žíly, a to v oblasti bývalé haldy a nad ní, asi 250 m od vstupu do lesa (foto 13, 14 a 15) a na zachovalé haldě nad údolím řeky Oslavy (foto 6 a 16). Pozor, oblast je poddolována a některá díla se propadají!
V širším okolí najdeme řadu dalších zajímavých lokalit, např. lom v Horních Borech, Mirošov, Rožná a další.
Duda J. (1986): Pegmatity v borském granulitovém masivu. – Sbor. Geol. Věd, Lož. geol., 27, 157 – 202. Praha.
Němec D. (1981): Ein Pegmatit mit Li-Mineralisierung von Dolní Bory in Westmähren (CSSR). – Chemie der Erde, 40, 146 – 177.
Novák M. et al. (1998): U-Pb ages of monazite from granitic pegmatites in the Moldanubicum and their geological implications. – POCEEL International Symposium, Praha, Acta Univ. Carol. Geol., 42, 2, 309-310.
Staněk J. (1991): Parageneze minerálů pegmatitových žil z Hatí u Dolních Borů na západní Moravě. – Acta Mus. Mor., Sci., Nat., LXXVI, 1 - 2, 19 – 49.
Staněk J., Miškovský J. (1975): Sekaninaite, a new mineral of the cordierite series, from Dolní Bory, Czechoslovakia. – Scripta, Fac., Sci, Nat. UJEP Brun., Geol., 1, 5, 21 – 30.