| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Metabazitová zóna brněnského masivu
Souřadnice S42:
49° 07,549´
16° 33,539´
234 m n.m.
mapa KČT č. 83 (A6)
Klíčová slova: brněnský masiv, metabazitová zóna, amfibolity, epidot-amfibolové břidlice, chlorit-amfibolové břidlice, chlorit-sericitové břidlice, chloritové břidlice, albit-epidotové břidlice, sulfidy, minerály alpské parageneze
Exkurzní lokalitu představuje v současnosti činný kamenolom (foto 1, 2 a 3), ležící zhruba 2 km sz. od Želešic (mapa 1). Lom je založený v tělese amfibolových metabazitů (foto 4 a 5), které prostorově přísluší jižnímu pokračování metabazitové zóny brněnského masívu (mapa 2). Je dobře přístupný po asfaltové komunikaci, která je odbočkou ze silnice č. 152 Želešice – Ořechov, cca 200 m za obcí.
Krystalinické horniny jsou v širším okolí Želešic uspořádány do pruhů orientovaných ve směru SZ-JV. Od západu k východu jsou tvořeny středně zrnitým biotitovým granodioritem až granitem, hrubě zrnitým biotitovým granitem, amfibolitem a severně od obce tělesem serpentinizovaného a uralitizovaného hyperbazitu (foto 23 a 24), uzavírajícího těleso biotit-amfibolového dioritu a paleoryolitu. Ve starém lomu západně od Želešic (foto 6) se nachází těleso paleoryolitu protínané olivínovým bazaltem.
Převažujícími horninami jsou různé typy amfibolových hornin, které se vyznačují velmi jemnozrnným až afanitickým charakterem, šedozeleným zbarvením a nápadnou paralelní stavbou (foto 7, 8, 9 a 10). Ze strukturního hlediska mají ráz páskovaných stromatitů, nebulitických stromatitů, flebitů až merismitů. Na základě látkového složení a stavebních znaků lze mezi nimi klasifikovat:
· Amfibolity sensu stricto – jsou tmavě šedočerné, mají nematoblastickou, vzácněji diablastickou mikrostrukturu. Plošně paralelní stavba těchto hornin bývá málo výrazná až zcela nevýrazná. Jsou složeny z amfibolu (75-92 %, foto 16 a 17), plagioklasu (oligoklas až andezin – 5-20 %), křemene (5-7 %), minerálů zoisit-epidotové skupiny (2-5 %), magnetitu (2 %) a apatitu (0,3-0,5 %). Amfibolity sensu stricto pozvolna přecházejí v jemnozrnné amfibolity a amfibolové břidlice.
· Jemnozrnné až celistvé amfibolity v asociaci s křemen-živcovými horninami a živcovými stromatity – jsou tvořeny tence sloupečkovitým obecným amfibolem (70-95 %), který se často mění na jemně vláknitý amfibol tremolit-aktinolitové řady. Z ostatních minerálů obsahují nepravidelně omezené plagioklasy (3-25 %), akcesoricky zastoupený křemen, magnetit a pyrit. Ze sekundárních minerálů bývá přítomen chlorit, minerály zoisit-epidotové skupiny a ojediněle i karbonáty. Křemen-živcové horniny mají afanitický vzhled a bílou až šedobílou barvu. Vůči polohám amfibolitů bývají zpravidla ostře ohraničeny. Jsou složeny z křemene (30-60 %) a plagioklasu (An22), spjatými v granoblastické mikrostruktuře. V podružném množství je přítomen biotit, akcesoricky vystupuje zirkon a apatit. Živcové stromatity jsou tvořeny výše popisovaným amfibolitovým substrátem s vtroušeninami magnetitového pigmentu a rozplývavým mikroklinovým metatektem.
· Epidot-amfibolové,
chlorit-amfibolové, chlorit-sericitové, chloritové a albit-epidotové břidlice
– vystupují v sz. části amfibolitového komplexu v nepříliš
širokých pruzích nebo vytvářejí nepravidelné čočky v amfibolitech
a amfibolových břidlicích. Zatímco břidlice s převahou chloritu se
vyskytují v blízkosti amfibolitů, směrem ke granitoidním horninám se
na složení uplatňuje vyšší podíl aktinolitu. V asociaci jejich
horninotvorných minerálů vystupuje obecný amfibol, sloupečkovitý
aktinolit, tremolit, epidot (foto 18 a 19), chlorit, sericit, oligoklas a vzácně
i křemen.
Již dřívějšími výzkumy byla v lomu mimo uváděné horninové typy prokázána přítomnost žil dioritových porfyritů (foto 11, 12, 13, 14 a 20), světlých aplitů (foto 21 a 22) a pegmatitů.
Granitoidy
jsou nejvýrazněji vyvinuty ve starém lomu západně od Želešic (foto
6).
Jsou zastoupeny granodioritem typu Tetčice, který uzavírá četné xenolity
plášťových hornin, v jejichž blízkosti přechází vlivem
mikroklinizace postupně do granitu.
V amfibolových
horninách u Želešic byla lokálně
zjištěna přítomnost vtroušeného magnetitu dosahujícího zpravidla
velikosti do 1 mm, ze sulfidů se v akcesorickém množství objevuje pyrit,
chalkopyrit a sfalerit. Izotopické složení síry sulfidů (d
34S = -6 až -2 %o CDT) odpovídá nejspíše jejich vzniku v důsledku
bakteriální redukce mořského sulfátu, v podmínkách uzavřeného systému
vůči sulfátu. Takové prostředí bylo charakterizováno ukládáním
vulkanosedimentárního materiálu za teplot do 50 oC.
Amfibolové horniny jsou výrazně rozpukány. Nápadným strukturním prvkem jsou výrazně vyvinuté puklinové systémy ssz.-jjv., sv.-jz. a z.-v. až vjv.-zsz. směru, přecházející místy až do mylonitových zón (foto 15), jejichž mocnost kolísá od několika dm do 2-3 m. Některé drobnější pukliny bývají vyplněny mladší nízkoteplotní hydrotermální mineralizací blízkou alpské paragenezi (křemen, epidot, kalcit, aktinolit, zeolity, pyrit, chalkopyrit, sfalerit). Rozkladem sulfidických minerálů vznikají sekundární nerosty reprezentované především malachitem. Pro lokalitu jsou typické čočky a žíly bílého až narůžovělého křemene sekrečního původu, dosahující dm až m velikosti.
Směrem do horních etáží kamenolomu, obdobně jako i v zónách mylonitizace, jsou popisované horniny postiženy zvětráváním, v jehož důsledku přechází původní šedozelené zbarvení do hnědých až rezavě hnědých odstínů (příčinou je oxidace Fe2+ na Fe3+ v minerálních fázích).
Vývoj chlorit-amfibolových hornin souvisí s účinky polyfázové regionální metamorfózy mající charakter nízkoteplotní subfacie facie zelených břidlic. Při styku s okolními granitoidními horninami se uplatnila též kontaktní metamorfóza. Konečné rysy vtiskla celému komplexu katakláza hornin, následovaná nízkoteplotními hydrotermálními procesy.
V širším okolí je možné navštívit další lokality brněnského masivu, např. Dolní Kounice, Moravské Bránice nebo Brno-Královo Pole.
Buriánek D. (2001): Mramory v metadioritové subzóně brněnského masivu.- Geol. Výzk. Mor. Slez. v r. 2000, 8, 74-76, Brno.
Buriánek D., Melichar R. (1999): Mramory uzavřené v amfibolitech brněnského masivu u Želešic (jižní Morava).- Geol. Výzk. Mor. Slez. v Roce 1998., 6, 105-106, Brno.
Buriánková K., Hanžl P., Leichmann J., Janoušek V. (2000): Rhyolite Related to Panafrican Granite in the Brno Massif (Czech Republic). 5th Meeting of the Czech Tectonic Studies Group, Bublava - Krušné hory, April 12-15, 2000 – Abstracts.- Geolines, 10, p.14.
Hanžl P., Buriánková K., Přichystal A. (1999): Želešice - abandoned quarry. 4th Meeting of the Czech Tectonic Studies Group - Excursion Guide.- Geolines, 8, 86-95, Praha.
Jelínek J. (1999): Sukcese minerálních paragenezí želešických metabazitů.- MS, dipl. práce, PřF MU Brno.
Losos Z., Hladíková J. Berka L. (1995): Dílčí výsledky izotopického a mikrochemického studia sulfidů z brněnského masívu. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1994: 92-93, Brno.
Losos Z., Štelcl J. (1997): Lokalita Želešice.- In: Zimák J. et al.: Průvodce ke geologickým exkurzím. Morava – střední a jižní část.- UP Olomouc, 130 s.
Navrátil Z. (1996): Zeolity z brněnského masívu. - Minerál, IV., 2:110-115, Brno
Přichystal A. (1999): Kalium-argonové datování bazaltové žíly ze Želešic (brněnský masiv).- Geol. Výzk. Mor. Slez. v Roce 1998., 6, 120-121, Brno.
Slezáková J. (1979): Geologické poměry okolí Želešic a jejich korelace s magnetickým a gravimetrickým polem.- MS, dipl. práce, PřF MU Brno.
Štelcl J., Weiss, J. et al. (1986): Brněnský masív. - UJEP Brno, 256 str.