| hlavní stránka | používání průvodce | mapa lokalit | abecední seznam lokalit | o autorech |
Fe skarn v horninách svrateckého krystalinika
Souřadnice S42:
49° 26,986´
16° 18,301´
388 m n. m.
mapa KČT č. 84 (A3)
Klíčová slova: svratecké krystalinikum, skarn, granát, pyroxen, železné rudy
Lokalita se nachází v údolí řeky Nedvědičky asi 2 km z. od Nedvědice (mapa 1). Asi 400 m z. od osady Pernštejn, cca 100 m v lese nad posledním domem osady (foto 1) je zarostlý lom, který zachycuje zbytek nevytěženého skarnového tělesa (foto 2, 3, 4). Lom je přístupný ze silnice Nedvědice – Rožná cca 200 m za posledním domem po lesní cestě. Lom má kruhovitý tvar s průměrem 40 – 50 m, výška s. lomové stěny je kolem 20 m.
Těleso skarnu je situováno do jz. části svrateckého krystalinika (mapa 2). Zastupují se zde subparalelní pásy svorů, rul, biotit-muskovitových rul až migmatitů, ortorul a biotitových rul, které obsahují vložky skarnů, amfibolitů, kvarcitů a krystalických vápenců (mapa 3). Mocnost těchto vložkových hornin zpravidla nepřesahuje několik desítek metrů.
Skarnové těleso zastižené lomovou stěnou obsahuje různé typy skarnových hornin obklopených biotitovými rulami a granát-biotitovými svory. Detailní schéma lomové stěny je na mapě 4. Vrtem bylo zjištěno pokračování skarnového tělesa do hloubky 25,25 m (Bartečková, 1982). Podloží pak tvoří biotitová rula, na kterou v hloubce 30,2 m navazuje opět poloha pyroxen-amfibolového skarnu o mocnosti kolem 3,5 m (obrázek 1). Těleso skarnu je litologicky nehomogenní. Magnetitový skarn tvoří polohu na bázi křemen-granátového skarnu (foto 5, 6 a 7). Nejběžnějšími skarnovými typy je granát-pyroxenový skarn (místy s magnetitem) s přechody do pyroxenového skarnu, pyroxenový skarn s magnetitem a granát-amfibolový skarn. Těleso skarnu je protínáno hrubě zrnitým, rozpadavým granátovcem s biotitem (foto 8), který je silně postižen zvětráváním a sleduje pravděpodobně mladší metamorfní strukturu uvnitř skarnové čočky.
Amfibol-granátový skarn je masivní hnědozelená hornina (foto 9). Převažujícím minerálem je granát, většinou tvořící nepravidelný agregát. Přítomny jsou i automorfně omezená zrna s atolovou strukturou (foto 10). Barva je růžová, hojné jsou inkluze křemene, plagioklasu a amfibolu. Amfibol tvoří často automorfní zrna, je výrazně pleochroický od světle po tmavě zelenou barvu s dobře viditelnou štěpností (foto 11). Křemen a plagioklas jsou vedlejšími minerály, tvoří drobná xenomorfní zrna. Místy se vyskytuje mladší, pravděpodobně albitové žilky, které někdy obsahují i drobné jehličky amfibolu. Akcesoricky je přítomen chlorit a apatit.
Starší metamorfní asociací skarnu tvoří granát, klinopyroxen a magnetit, ve svrchní části tělesa také křemen. Granát obsahuje v závislosti na litologii převážně almandinovou, andraditovou a grossulárovou složku (tabulka 1). Klinopyroxen lze klasifikovat jako Fe-diopsid nebo Mg-hedenbergit (tabulka 2). Často jsou alterovány na druhotný amfibol. V nejhlubších partiích skarnového tělesa bylo zjištěno zrudnění tvořené zejména masívními pásky až žilkami o mocnosti do 2 cm. Skládají se převážně ze sfaleritu a galenitu, sporadický je pyrit, chalkopyrit a pyrhotin. Na základě izotopického složení kyslíku d18O skarnových minerálů, byla pro skarn stanovena teplota vzniku 670° C (pár granát-magnetit) resp. 640° C (pár klinopyroxen-magnetit). Obsah REE ve skarnových horninách je nízký, poměr lehkých a těžkých REE je přibližně 1. V některých minerálech (granát) došlo k frakcionaci REE. Jednotlivé litologické části skarnu mají i různé charakteristiky REE, které nebyly setřeny ani poměrně silnou metamorfózou. To ukazuje na velmi omezenou mobilitu REE během metamorfního cyklu.
Okolní ruly obsahují asociaci plagioklas (23 – 34% An), křemen, muskovit, granát (převaha almandinu), biotit a kyanit. Během mladšího metamorfního vývoje (retrográdní metamorfóza) vznikly sillimanit, muskovit a chlorit. Teplota vzniku přítomné asociace je podle Pertoldové et al. (1998) 613 – 720° C a spočtený tlak 5 – 7,9 kbar. Obsahy REE odpovídají hodnotám pro post-archaické sedimenty s negativní Eu anomálií.
Těleso skarnu je také proniknuto několika pegmatitovými žilkami (foto 12 a 13) směru JZ-SV. V jejich složení dominuje živec, křemen, slídy a amfibol.
Železné rudy byly na pernštejnsku těženy již v 16. století (nejstarší zpráva pochází z roku 1588). Ze skarnových ložisek byla ruda zpracovávána ve štěpánovských hutích ještě na konci 17. století. V roce 1925 byla v tělesa vyražena průzkumná štola, která byla následně zasypána a v 60. letech minulého století se zde těžil už pouze silniční kámen. V blízkém okolí stojí za shlédnutí hrad Pernštejn (foto 14), který oplývá bohatou historickou minulostí a je velmi vyhledáván filmaři jako exteriér především pro filmové pohádky. V blízkém okolí je řada dalších geologických lokalit, např. Nedvědice-mramor, Věžná - pegmatit a hadec nebo Rožná. V nedaleké Dolní Rožínce, Bukově a Olší byla těžena ložiska uranových rud.
Bartečková E. (1982): Charakteristika zrudnění ve skarnech (erlánech) jižní části svrateckého krystalinika. – MS diplomová práce, UJEP Brno.
Novotný M. (1955): Skarnová ložiska od Pernštýna a Líšné. – Sbor. Ústř. Úst. Geol., od. Geol. I, 21, 395-434.
Pertoldová J., Pertold Z., Pudilová M. (1998): Metamorphic development of skarns at Pernštejn, Svratka crystalline complex, Bohemian Massif. – Journal of Czech Geol. Soc., 43/3, 191-201.